Ale vážně... To, co Miloš Zeman pronesl v kutnohorské cigaretárně, svědčí o dvojím. Prezident je tak přesvědčen o svém (alespoň intelektuálním) šarmu, že slova jím vypouštěná neprocházejí absolutně žádným autocenzurním procesem. Mozek vypne a ego říká: "Miloši, seš dobrej, seš nejlepší, jdi do toho!" A jeho okolí mu zřejmě říká totéž. Koneckonců proč ne? Práce na Hradě jistě není nepříjemná a proč o ni zbytečně přijít?
Jeho slova: "Chtěl bych vás upozornit, že já jsem začal kouřit až ve 27 letech, když se můj organismus plně vyvinul a tabák vůči němu nebyl nebezpečný. Dovolte mi, abych vašim dětem doporučil obdobný postup. Aby počkaly do 27 let a potom kouřily zcela bez rizika," lze vnímat jako pokus o nadsázku či jako svědectví o tom, že kouření se projevuje fatálním způsobem i na soudnosti vrcholných politiků.
Odpůrci iniciativ zaměřených proti tabákovému průmyslu a závislosti na tabáku s oblibou argumentují rádoby ekonomickými tvrzeními a starostí o statisíce trafikantů, kteří skončí na ulici. Argument první asi nebere v potaz, že lidé peníze ušetřené za cigarety asi nespálí a zřejmě je utratí za něco jiného, což jistě vyvolá pozitivní daňový efekt a erár nemusí přijít zkrátka. Argument druhý zase nebere v potaz, že v trafice se často prodává i jiné zboží než jen cigarety.
Miloš Zeman nyní vnesl do této diskuse nový rozměr. Nakolik se ujme, uvidíme časem. Zatím svědčí o jednom: Hranice zdravého rozumu, kterým prezident často argumentuje, se opět posunula o kousek dál. Otázka je, jestli tím správným směrem.